Legendy se loučí! Vondrk a Bery končí trenérskou kariéru.

Vondrk a Bery, svým jménem Roman Vondruška a Tomáš Beránek jsou trenéři, kteří stáli u samého zrodu Bučisu. Roman mimo trénování byl i hráčem mužského áčka v samých počátcích a v tradici pokračují i jeho synové Tomáš a Jakub, kteří pravidelně nastupují v našich řadách. Tomášova dcera Vendy hrála v Bučisu od elévů, poté přestoupila do tehdejšího Herbadentu (dnes Ivanti Tigers) a nyní to dotáhla až do ženské repre. Oba se věnovali trénování mládeže a nyní se s námi po dlouhých letech bohužel loučí. Oba společně dosáhli nemalých úspěchů a rukama jim prošlo velké množství svěřenců. Zažili s námi všemožné akce od soustředění až po různé turnaje a byli velikým přínosem pro rozvoj celého týmu. Bez nich by naše rodina rozhodně nebyla to, čím je dnes a my jim musíme vděční za to, že tu s námi celou tu dobu byli. Děkujeme kluci!

                       

Ahoj, na začátek mi prosim řekni pár informací o sobě. Jak dlouho jsi v Bučisu trénoval, jaké všechny kategorie jsi trénoval a tak dále.

V: V Bučisu jsem cca 10 let a za svou kariéru jsem trénoval všechny mládežnické kategorie až do starších žáků.

T: Do Bučis teamu jsem se dostal díky mé dceři Vendy, která si vybrala tento hezký sport. Nejdříve jsem jí doprovázel na tréninky a později jsem se zapojil do tréninků aktivně jako trenér. Začal jsem přípravkou, elévama a mladšíma žákama. Kariéru končím kategorií starší žáci.

Začneme od konce, co říkáš na uplynulý turnaj PG, který se zdál zpočátku vydařený, nakonec to ale v play off nevyšlo.

V: Play-off je v každém turnaji vždy strašně ošemetné. Záleží na tom, na koho hned v prvním kole narazíte. My bohužel dostali hned v 1/16 finále FBC Bystroň Ostrava, který byl nad naše síly. Ale nemyslím si, že to byl špatný zápas. Jediný zápas, který se nám nepovedl, byl proti švédskému Partille IBS, kde jsme byli opravdu horší.

T: Ve skupině jsme hráli tří zápasy se dvěma zahraničními a jedním českým soupeřem. První zápas i druhý poločas druhého zápasu jsme odehráli skvěle, poslední utkání ve skupině jsme vůbec nezvládli a zaslouženě jsme prohráli. V play off jsme bohužel narazili na silnou Ostravu a ta byla nad naše síly.

Proč ses rozhodl skončit?

V: Po těch letech jsem si začal připadat „vyhořelý a bez šťávy“, prostě jsem pociťoval, že potřebuji odpočinek od trénování a věnovat se taky trochu rodině a sobě.

T. Už jsem na sobě pozoroval únavu z tréninků a výjezdů na zápasy a když se do toho nedá všechno, tak je pravý čas končit.

Bylo to rozhodnutí vás obou současně skončit, nebo to bylo nezávisle na sobě?

V: V podstatě už na začátku sezóny jsme se oba domluvili, že po této sezóně končíme. Chtěli jsme si ještě tento rok s klukama užít, protože tahle parta byla opravdu mimořádná.

T: Posledních několik sezón jsem s Romanem trénoval a oba dva jsme na sobě viděli, že potřebujeme pauzu.

Roman Vondruška (vlevo) a Tomáš Beránek (vpravo)

Prý jsi chtěl skončit už pár let zpátky, co tě přesvědčilo ještě zůstat?

V: Byla to právě tahle generace dětí, se kterýma mně to opravdu bavilo a to nejen co se týká florbalu, ale i akcí, které se nám podařilo uspořádat mimo.

T: Už minulý rok jsem byl rozhodnut, že nezačnu s kluky letní přípravu na další sezonu. Během března/dubna mě hráči oslovili s přáním, jestli bych s nimi nedal jestě jeden rok a nakonec mě ukecali.

Jsou nějaké momenty v Bučisu, které bys chtěl vypíchnout?

V: Určitě trenérský kolektiv. Tolik skvělých lidí pohromadě, to se jen tak nevidí.

T: Každý trénink, každý zápas, který hráči odmakali na 100% , z toho má trenér největší radost.

Je někdo, kdo ti z tvých svěřenců opravdu ulpěl v paměti?

V: Nechci jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl J. Je jich rozhodně víc. Člověku se strašně hezky kouká třeba na svěřence, které trénoval, oni se rozhodli odejít do větších klubů a tam nezapadli, ale je o nich stále slyšet a při vzájemném setkání se k tobě hlásí.

T: Vždycky  jsem raději pracoval s těmi více problémovými hráči i když to vždy byla velká výzva.

                                                

Co považuješ za největší úspěch své kariéry? Můžeš jich jmenovat víc.

V: Já už jsem někde jednou řekl, že mám strašně rád Hummel cup v Brně a to se i letos potvrdilo, když jsme odtud konečně přivezli medaile.

Samozřejmě loňské PG, kde jsme vypadli až v osmifinále a měli k medailím také blízko.

A nakonec jsem strašně rád za letošní sezónu, kterou jsme spoustu turnajů odehráli v A-koši a nakonec tam i skončili. Důležité ale je, že jsme tam nebyli pouze do počtu, ale hráli jsme vyrovnané zápasy s těmi nejlepšími.

T: Odměnou pro trenéra je, když se jeho svěřencům daří a dostanou se do jakékoliv reprezentace nebo do výběrů krajů. A já jsem měl to štěstí.

Jakým směrem se teď bude ubírat tvoje cesta? Budeš nějakým způsobem pokračovat ve spolupráci s Bučis teamem?

V: Rozhodně budu sledovat výsledky Bučisu a budu mít konečně čas se zajít podívat na utkání mužů, což se mi loni moc nedařilo kvůli našim zápasům. Uvidíme, jak to bude se zdravím, jestli mi dovolí si ještě zahrát za B-tým.

T: Sportu se budu dál věnovat. Začnu pravidelněji hrát tenis a častěji jezdit na kole. V zimě na lyžích. Jinak mě uvidíte na nějakém zápase Bučis teamu.

         

Je někdo, komu bys chtěl závěrem poděkovat a něco vzkázat?

V: Určitě chci poděkovat svojí ženě za trpělivost!!!

Všem trenérům, se kterými jsem kdy spolupracoval a hlavně Bučisovi za šanci, kterou mi dal. Nikdy bych totiž do sebe neřekl, že budu mít trpělivost na práci s dětma J.

Dále chci poděkovat Berymu, bez něj už bych dva roky netrénoval, myslím, že jsme vytvořili dobrou dvojici, která se výborně doplňovala.

A nakonec všem hráčům a hlavně jejich rodičům…bylo to s Vámi super.

T: V jedenácti sezonách, kdy jsem trénoval v Bučis teamu, se vystřídalo více trenérů, s kterými jsem spolupracoval a vždy to bylo príma. Bučis v tomto směru měl veliké štěstí na výběru spolupracovníků. Děkuji všem hráčům, co jsem trénoval a jejich rodičům.

 

 

No Replies to "Legendy se loučí! Vondrk a Bery končí trenérskou kariéru."


    Got something to say?

    Some html is OK